Žloutenka typu B je virový infekční zánět jater. Virus je vysoce odolný, v kapce zaschlé krve přežívá několik týdnů, zmrazení ho neničí. Virus žloutenky typu B je 100x nakažlivější než virus HIV. Akutní onemocnění může přecházet do chronického průběhu. 

Výskyt

Výskyt infekce je celosvětový. V České republice ke klesajícímu trendu nemocnosti přispěla národní vakcinační strategie – povinné očkování dětí.

Zdroj nákazy

Zdrojem nákazy je člověk akutně nebo chronicky nemocný.

Inkubační doba

Inkubační doba je 45–180 dní.

Přenos

Nemoc se šíří kontaktem s krví nebo jinými tělními tekutinami infikované osoby. Významný je přenos pohlavním stykem. U těhotné ženy nakažené virem hepatitidy B může během porodu dojít k nakažení novorozence.

Výskyt této nemoci je celosvětový. Vysoký výskyt je v Africe a v jihovýchodní Asii. V tropech a subtropech žije vysoké procento nosičů (lidí, kteří mají virus žloutenky typu B v krvi). K nákaze může dojít při ošetření v místním zdravotnickém zařízení (injekce, infuze, nedostatečně vydezinfikovaný nástroj, zubní ošetření). Riziková je také kožní tetováž, drogy a nechráněný sex. Průběh onemocnění bývá těžší a delší než u žloutenky typu A, také k úmrtí dochází častěji.

Příznaky

Onemocnění se rozvíjí postupně, zpočátku jsou příznaky podobné chřipce – únava, bolesti kloubů a hlavy, bolesti břicha, ztráta chuti k jídlu, horečka, nevolnost a zvracení, později i žloutenka, světlá stolice a tmavá moč. U 5–10 % pacientů může nemoc přejít do chronického stadia a vést k cirhóze jater (ztvrdnutí jater) až rakovině jater. Onemocnění může mít i velmi závažný průběh, který může vést až k selhání jaterních funkcí a smrti.

Ochrana a prevence

Účinnou prevencí této nemoci je očkování. Očkování proti hepatitidě B je součástí tzv. hexavakcíny, která se podává povinně dětem od 9 týdne věku. Očkovat je možné i dospělé osoby, které nebyly v dětství očkované. K dispozici je očkovací látka jen proti virové hepatitidě B či kombinovaná vakcína proti hepatitidě A i B. Aplikují se tři dávky očkovací látky, účinnost je celoživotní. Očkování proti hepatitidě B chrání současně i proti hepatitidě typu D.

💉 Počet dávek: 3 dávky –  první dávka se aplikuje ve zvolený den, druhá dávka za jeden měsíc a třetí dávka se aplikuje za šest měsíců po první dávce.

🦠 Přeočkování: Nebylo stanoveno

Upozornění: Veškeré výše uvedené informace jsou odborně garantované.

Vzteklina je akutní virové onemocnění centrálního nervového systému, postihuje všechny teplokrevné živočichy včetně člověka. I v současné době je toto onemocnění smrtelné, proti této nemoci neexistuje žádná účinná léčba.

Přenos

Virus vztekliny se nachází ve slinách nemocného zvířete. Člověk se nakazí při pokousání nebo poškrábání zvířetem a vniknutím slin nakaženého zvířete do rány člověka.

Zdroj nákazy

Zdrojem nákazy jsou nejčastěji psi, opice a netopýři a jiní teplokrevní savci (mývalové, skunci, lišky apod.).

Inkubační doba

Inkubační doba obvykle trvá 3–8 týdnů, výjimečně i déle až roky. Trvání inkubační doby závisí především na velikosti dávky viru, na závažnosti a vzdálenosti poranění od centrálního nervového systému (čím blíže je poranění hlavě, tím je inkubační doba kratší).

Příznaky

Mezi první příznaky onemocnění patří obvykle nespecifické bolesti v místě poranění (svědění, brnění, pálení), bolest hlavy, zvýšená únava, zvýšená teplota, nechuť k jídlu, bolest svalů. Onemocnění se může rozvinout do dvou forem; první je tzv. zuřivá forma s rychlým průběhem a hyperaktivitou, při které smrt nastává během několika dnů. U této formy vztekliny dochází při pokusu o napití k bolestivým křečím polykacího svalstva, které se objevují i při pouhé představě vody (hydrofobie, strach z vody). Křeče se následně rozšiřují na celé tělo a postupně přecházejí v obrny. Druhá, paralytická (tichá) forma vztekliny probíhá pomaleji a smrt nastává ochrnutím svalů poté, co se infekce rozšíří po celém centrálním i periferním nervovém systému.

Ochrana a prevence

Preventivní preexpoziční očkování se podává ve dvou, nebo třech dávkách. Vhodné očkovací schéma stanovuje po dohodě s klientem očkující lékař. Posilovací dávka se aplikuje po jednom roce, poté je účinnost na pět let. Dojde-li během pobytu v rizikových oblastech k pokousání zvířetem, doporučuje se ránu dostatečně vymýt mýdlovou vodou, vydezinfikovat a vyhledat co nejdříve lékařskou péči. V případě provedeného preexpozičního očkování by měl cestovatel po pokousání dostat ještě 1–2 dávky vakcíny. Při pokousání nebo poranění zvířetem v rizikových zemích bez provedeného preventivního očkování se doporučuje co nejdříve zahájit antirabickou postexpoziční profylaxi pěti dávkami vakcíny a mělo by být podáno antirabické sérum.

💉 Počet dávek:
Dvě dávky: první dávka se aplikuje ve zvolený den, druhá dávka se aplikuje za sedm dní.

Tři dávky: první dávka se aplikuje ve zvolený den, druhá dávka se aplikuje za sedm dní a třetí dávka se aplikuje za 28 dní po první dávce (může být aplikována i za 21 dní po první dávce).

Vhodné očkovací schéma stanovuje po dohodě s klientem očkující lékař.

🦠 Přeočkování: Dle oficiálních národních doporučení

Upozornění: Veškeré výše uvedené informace jsou odborně garantované.

Klíšťová encefalitida neboli klíšťový zánět mozku je infekční virové onemocnění napadající nervový systém. Klíšťová encefalitida je typickou nákazou s přírodní ohniskovostí.

Výskyt

V České republice je mnoho ohnisek s vhodnými podmínkami pro život klíšťat. Nakažená klíšťata se vyskytují ve všech krajích České republiky, aktivní jsou již od 5 °C a upřednostňují vlhká místa. Česká republika je zemí s nejvyšším výskytem onemocnění. Každoročně je hlášeno několik set onemocnění klíšťovou encefalitidou a jejich počet se zvyšuje. Výskyt je hlášen i v řadě jiných evropských zemí – v Rakousku, Švýcarsku či v Pobaltí

Zdroj nákazy

Zdrojem nákazy je infikované klíště. Po nasátí infikované krve zůstává klíště trvale infekční a přenáší virus i na své potomstvo.

Přenos

Klíšťová encefalitida se přenáší na člověka ze zvířat především infikovaným klíštětem. Méně častý způsob přenosu je konzumací syrového mléka a nepasterizovaných mléčných výrobků od nakažených zvířat (kozy, krávy, ovce) nebo při neopatrném vytahování infekčního klíštěte např. domácímu zvířeti. Nákazu přenáší i drobné nymfy, které mohu být pouhým okem lehce přehlédnutelné.

Inkubační doba

Inkubační doba je obvykle 1–2 týdny, ne však déle než 4 týdny.

Příznaky

Onemocnění často probíhá dvoufázově. Může však proběhnout jen jedna fáze onemocnění nebo i bezpříznakově. První fáze trvá obvykle 3–5 dní. Projevuje se nespecificky – bolesti svalů, kloubů, zvýšená teplota, bolest hlavy, únava, nechutenství. Po několika dnech zlepšení může přijít druhá fáze onemocnění– již rozvinutý zánět mozku a mozkových obalů. V této fázi se objevuje vysoká horečka, ztuhlost šíje, kruté bolesti hlavy, zvracení, světloplachost. Mezi další příznaky patří třes, závratě, dezorientace. Ve vážných případech dochází k obrnám končetinových či dýchacích svalů. Dlouhotrvajícími až trvalými následky mohou být např. chronické bolesti hlavy, poruchy spánku, poruchy soustředění, deprese, třes, poruchy rovnováhy nebo obrny svalů končetin.

Ochrana a prevence

Specifická léčba neexistuje, léčí se pouze symptomy. Nejvhodnějším způsobem prevence před tímto onemocněním je očkování. Ideální je zahájit očkování ještě před nástupem teplých měsíců, nicméně i v období jara a léta je možné se očkovat – lepší pozdě než vůbec. Klíšťata přenáší i jiné nemoci, proti kterým očkování neexistuje. Proto je vhodné se při pobytu v přírodě chránit vhodným oděvem (světlé oblečení, kde je klíště lépe vidět, dlouhé kalhoty, rukávy) za současného použití repelentů. Prodělané onemocnění v mladším věku nemusí být zárukou celoživotní imunity.

💉 Počet dávek:
Základní očkovací schéma: 3 dávky, 1. dávka  se aplikuje ve zvolený den, 2. dávka se aplikuje za 1 až 3 měsíce, 3. dávka se aplikuje za 5 až 12 měsíců po druhé dávce.

Zrychlené očkovací schéma: první dávka ve zvolený den, druhá dávka za 14 dní, třetí dávka se aplikuje za 5 až 12 měsíců po druhé dávce.

🦠 Přeočkování: První přeočkování se provádí po třech letech od podání třetí dávky. Další přeočkování se provádí po 3 až 5 letech bez ohledu na to, zda byly předchozí dávky aplikovány v základním nebo zrychleném schématu.

Upozornění: Veškeré výše uvedené informace jsou odborně garantované

Meningokokové infekce jsou závažná bakteriální onemocnění způsobující zánět mozkových blan nebo celkové horečnaté onemocnění, otravu organismu a smrt. Nemoc má velmi často dramaticky rychlý průběh – v krátké době, během pouhých několika hodin dojde z plného zdraví k život ohrožujícímu selhání organismu.

Výskyt

V České republice dominuje meningokok typu B, ale v posledních letech zaznamenáváme i zvýšený výskyt typu C. Četnost výskytu meningokokových nákaz je u nás poměrně nízká, nicméně smrtnost hlášených případů poměrně vysoká. Nejohroženějšími věkovými skupinami jsou děti do pěti let a mladí lidé ve věku 15–25 let. Klinický obraz i léčba všech typů meningokokových nákaz je prakticky stejná a rozlišení je možné pouze laboratorně (laboratorní typizace pomocí sérologických a PCR metod).

Přenos

Přenos probíhá prostřednictvím kapének při blízkém a dlouhodobějším kontaktu s nemocným nebo bacilonosičem.

Zdroj nákazy

Původcem onemocnění je bakterie Neisseria meningitidis, kterou do okolí vylučuje infikovaný jedinec. Až 10 procent české populace jsou bezpříznakoví nosiči – bakterie je přítomna v nosohltanu, ale nezpůsobuje hostiteli žádné obtíže.

Inkubační doba

Inkubační doba je 3–4 dny s rozpětím 1–10 dnů.

Příznaky

Meningokoková infekce začíná náhle vysokou horečkou, silnými bolestmi hlavy a kloubů. Po těchto příznacích může následovat ospalost, zmatenost, ztuhnutí šíje, zastřené vědomí a typické krvácení do kůže, po němž následuje odumírání tkání. Komplikace meningokokového onemocnění mohou zahrnovat ztrátu sluchu, zraku, epilepsii a trvalé poškození mozku, postižení ledvin s nutností doživotní hemodialýzy, amputace nekrózou zasažených končetin apod. Infekcí může být ovlivněn prakticky kterýkoliv orgán. V nejhorších případech vede toto onemocnění k úmrtí. Interval mezi začátkem onemocnění a úmrtím je u invazivních meningokokových onemocnění velmi krátký, v průměru 24 hodin.

Ochrana a prevence

Existuje 13 typů bakterie Neisseria meningitidis, proti pěti nejrozšířenějším typům (A, B, C, W135, Y) byly vyvinuty účinné vakcíny. Mimo dětí a mladých lidí má očkování proti meningokokovým onemocněním velký význam také pro osoby cestující do oblastí s výskytem meningokokových infekcí. Mezi preventivní opatření patří očkování a eliminace rizikových faktorů (nezdravý životní styl, stres, kouření, velká kumulace osob v uzavřených prostorech).

Pokud je při cestě do zahraničí vyžadováno očkování proti meningokokové meningitidě (např. Saúdská Arábie v době náboženské poutě) nebo jde o požadavek organizace pro studenty, případně zaměstnance, jedná se ve většině případů o čtyřvalentní vakcínu proti séroskupinám A, C, Y, W135. Všechny u nás dostupné vakcíny jsou v tomto ohledu (odborně i administrativně) rovnocenné. Podává se jedna dávka injekčně do deltového svalu na paži (v určitých specifických případech jsou nutné dvě dávky). Platnost očkování nastupuje po cca 10-14 dnech po aplikaci. U lidí v riziku se doporučuje přeočkování po 5 letech.

💉 Počet dávek: Očkuje se jednou dávkou ve zvolený den.

🦠 Přeočkování: Dle Doporučení České vakcinologické společnosti je přeočkování doporučeno po 10 letech. Přeočkování po 5 letech.

Upozornění: Veškeré výše uvedené informace jsou odborně garantované.

Meningokokové infekce jsou závažná bakteriální onemocnění způsobující zánět mozkových blan nebo celkové horečnaté onemocnění, otravu organismu a smrt. Nemoc má velmi často dramaticky rychlý průběh – v krátké době, během pouhých několika hodin dojde z plného zdraví k život ohrožujícímu selhání organismu. 

Výskyt

V České republice dominuje meningokok typu B, ale v posledních letech zaznamenáváme i zvýšený výskyt typu C. Četnost výskytu meningokokových nákaz je u nás poměrně nízká, nicméně smrtnost hlášených případů poměrně vysoká. Nejohroženějšími věkovými skupinami jsou děti do pěti let a mladí lidé ve věku 15–25 let. Klinický obraz i léčba všech typů meningokokových nákaz je prakticky stejná a rozlišení je možné pouze laboratorně (laboratorní typizace pomocí sérologických a PCR metod).

Přenos

Přenos probíhá prostřednictvím kapének při blízkém a dlouhodobějším kontaktu s nemocným nebo bacilonosičem.

Zdroj nákazy

Původcem onemocnění je bakterie Neisseria meningitidis, kterou do okolí vylučuje infikovaný jedinec. Až 10 procent české populace jsou bezpříznakoví nosiči – bakterie je přítomna v nosohltanu, ale nezpůsobuje hostiteli žádné obtíže.

Inkubační doba

Inkubační doba je 3–4 dny s rozpětím 1–10 dnů.

Příznaky

Meningokoková infekce začíná náhle vysokou horečkou, silnými bolestmi hlavy a kloubů. Po těchto příznacích může následovat ospalost, zmatenost, ztuhnutí šíje, zastřené vědomí a typické krvácení do kůže, po němž následuje odumírání tkání. Komplikace meningokokového onemocnění mohou zahrnovat ztrátu sluchu, zraku, epilepsii a trvalé poškození mozku, postižení ledvin s nutností doživotní hemodialýzy, amputace nekrózou zasažených končetin apod. Infekcí může být ovlivněn prakticky kterýkoliv orgán. V nejhorších případech vede toto onemocnění k úmrtí. Interval mezi začátkem onemocnění a úmrtím je u invazivních meningokokových onemocnění velmi krátký, v průměru 24 hodin.

Ochrana a prevence

Existuje 13 typů bakterie Neisseria meningitidis, proti pěti nejrozšířenějším typům (A, B, C, W135, Y) byly vyvinuty účinné vakcíny. Mimo dětí a mladých lidí má očkování proti meningokokovým onemocněním velký význam také pro osoby cestující do oblastí s výskytem meningokokových infekcí. Mezi preventivní opatření patří očkování a eliminace riziko-vých faktorů (nezdravý životní styl, stres, kouření, velká kumulace osob v uzavřených prostorech).

Pokud je při cestě do zahraničí vyžadováno očkování proti meningokokové meningitidě (např. Saúdská Arábie v době náboženské poutě) nebo jde o požadavek organizace pro studenty, případně zaměstnance, jedná se ve většině případů o čtyřvalentní vakcínu proti séroskupinám A, C, Y, W135. Pro kompletní ochranu doporučujeme následně i vakcinaci proti typu B, která se realizuje samostatně, a to i v případech, kdy není vyžadována povinně.

Obě u nás dostupné vakcíny proti meningokokům typu B – Bexsero i Trumenba jsou v tomto ohledu (odborně i administrativně) rovnocenné.

💉 Počet dávek:
Bexsero: 2 dávky –  s minimálním intervalem jeden měsíc
Trumenba: 2 dávky – s minimálním intervalem šest měsíců

🦠 Přeočkování: Nebylo stanoveno

Upozornění: Veškeré výše uvedené informace jsou odborně garantované.

Horečka dengue je akutní virové onemocnění široce rozšířené v tropech a subtropech (v Asii a Africe, v Austrálii, ve Střední a Jižní Americe a na některých ostrovech Tichého oceánu a Karibiku). 

Přenos

Člověk se nakazí poštípáním krev sajícího infikovaného komára, konkrétně samičky komárů druhu Aedes aegypti a Aedes albopictus (Komár tropický a tygrovaný). Virus se vyskytuje ve čtyřech skupinách, proto je možné onemocnět horečkou dengue i opakovaně. Výskyt onemocnění celosvětově v posledních dekádách roste, odhaduje se na 100 až 400 milionů onemocnění ročně. Rovněž v ČR pozorujeme nárůst importovaných případů.

Inkubační doba

Inkubační doba je nejčastěji 5–7 dní (s rozpětím 3–10 dnů).

Zdroj nákazy

Zdrojem onemocnění je člověk, vzácně opice, od kterého komár přenáší infekci na další osoby, proto se v některých oblastech či sezonách horečka dengue vyskytuje epidemicky. Komár přenášející horečku dengue je úzce vázán na lidské prostředí a živí se především lidskou krví. Aktivní je především ve dne. Onemocnění se vyskytuje ve vesnických oblastech i městech.

Příznaky

Dengue se typicky projevuje náhle vzniklou vysokou horečkou a silnými bolestmi celého těla, kloubů, svalů a hlavy. Pro velmi intenzivní bolesti svalů a kloubů si horečka vysloužila anglické označení „break-bone fever“, volně přeloženo jako horečka lámající se kosti. Častými doprovodnými příznaky jsou pocity vyčerpání a nechutenství. Hojně se objevuje vyrážka (podobná se spalničkovou), někdy i drobné krvácivé projevy (do kůže, z dásní apod.). Především při opakovanénákaze se objevují život ohrožující krvácivé projevy, kdy dochází k úbytku krevních destiček v krevním obraze, následuje slizniční krvácení ze zažívacího traktu, pohrudniční dutiny a z míst žilních vpichů.

Ochrana a prevence

Na horečku dengue neexistuje specifická kauzální léčba. Léčba spočívá pouze v tlumení příznaků a zavodnění. Při krvácivém průběhu onemocnění je nutná intenzivní péče.

Délka nemoci se ve většině případů pohybuje od 7 do 10 dnů. Úmrtnost krvácivé formy horečky dengue závisí na kvalitě a výbavě zdravotnického zařízení, kde je nemocný léčen (pohybuje se od 1 do 50 %).

Proti onemocnění existuje na českém trhu účinná vakcína. Každý cestovatel do rizikové oblasti by měl používat ochranné oblečení – dlouhé rukávy, nohavice, světlé či neutrální barvy z pevnějšího materiálu, lokální repelenty, impregnované oděvy, moskytiéry. Jednotlivé prostředky ochrany sice nejsou dokonalé, ale efekt se zvyšuje jejich kombinací.

💉 Počet dávek: 2 dávky s minimálním intervalem 3 měsíce

🦠 Přeočkování: Nebylo stanoveno

Upozornění: Veškeré výše uvedené informace jsou odborně garantované.

Dětská obrna (poliomyelitida, polio) je vysoce nakažlivé virové infekční onemocnění postihující nervový systém člověka. V České republice se díky povinnému očkování dětí od roku 1961 nevyskytuje. 

Přenos

Ve světě se divoký typ viru endemicky šíří v Pákistánu a Afghánistánu. Ve světě je však více jak 20 neendemických zemí, kde přesto trvá riziko nákazy virem odvozeným z vakcinálního viru. Jde především o země s nízkou proočkovaností proti poliomyelitidě. Virus se přenáší orální nebo fekálně-orální cestou, tj. přímo z člověka na člověka nebo nepřímo prostřednictvím kontaminovaných tekutin a potravin. V trávicím traktu se virus množí a dál se vylučuje stolicí, rovněž je vylučován na sliznici nosohltanu. Vylučování viru je přítomné i u lidí, u kterých probíhá nákaza bezpříznakově.

Zdroj nákazy

Zdrojem nemoci je infikovaný člověk, který vylučuje viry stolicí a sekretem nosohltanu po několik týdnů.

Inkubační doba

Inkubační doba trvá obvykle 5–35 dnů.

Příznaky

Dětská obrna se projevuje nejčastěji formou nespecifických příznaků, většinou onemocnění probíhá bezpříznakově či mírně. V některých případech dochází k obrně svalů končetin, ve vážných případech i dýchacích svalů. Bez následné rehabilitace vznikají jako následek bolestivé deformity končetin.

Ochrana a prevence

Na dětskou obrnu dosud neexistuje účinná léčba. Spolehlivou ochranu poskytuje očkování, které je v ČR povinné. Přeočkování jednou dávkou neživé vakcíny se doporučuje především do zemí endemického výskytu. Při pobytu delším, než čtyři týdny může být v některých neendemických zemích vyžadováno potvrzení o platnosti očkování či o aplikaci posilující dávky proti dětské obrně v zemi příletu nebo transferu.

💉 Počet dávek: 1 dávka ve zvolený den

🦠 Přeočkování: Přeočkování nebylo stanoveno

Upozornění: Veškeré výše uvedené informace jsou odborně garantované. 

Virová hepatitida typu A, nazývaná také infekční žloutenka typu A, je zánětlivé onemocnění jater.

Výskyt

Vyskytuje se na celém světě. V zemích s nízkým hygienickým standardem, kde je riziko výrazně vyšší, postihuje spíše děti. Ve vyspělých zemích napadá osoby každého věku, kromě těch, které již onemocnění prodělaly nebo byly očkovány. V České republice se vyskytuje v menších či větších epidemiích. V roce 2016 bylo zaznamenáno 930 případů. V některých případech se jedná o importované onemocnění ze zahraničí.

Zdroj nákazy

Zdrojem nákazy je nemocný člověk s jakoukoli formou virové hepatitidy typu A.

Inkubační doba

Inkubační doba trvá obvykle 15 až 50 dní.

Přenos

Fekálně–orální, tedy přenos stolicí nemocného, buď přímo znečistěnýma rukama od osoby k osobě nebo nepřímo kontaminovanými potravinami, vodou nebo předměty. Riziková je konzumace tepelně neupravených potravin v prostředí s nedostatečným hygienickým zázemím personálu, konzumace vody a nápojů neověřené kvality, přítomnost ledových kostek v nápojích, konzumace jídla prodávaného na ulici nebo ve stáncích rychlého občerstvení. Existuje i možnost přenosu pohlavním stykem a krví, je ale výrazně méně častá.

Příznaky

V první fázi se onemocnění projevuje chřipkovými příznaky jako je zvýšená teplota, nevolnost, bolest kloubů, svalů, hlavy a břicha, celková slabost. Mohou se vyskytnout kožní a nervové projevy, změna barvy kůže, očního bělma, moči a stolice. Onemocnění má různé formy. Bezpříznakové, které jsou častější u dětí a jsou rizikové pro šíření onemocnění, protože nemocný si nemusí být vědom, že u něj onemocnění probíhá a manifestní formy, které jsou častější u dospělých osob. Následná rekonvalescence může trvat i několik měsíců. Onemocnění nepřechází do chronicity a nemívá trvalé následky. Jedná se o onemocnění s povinnou izolací na infekčním oddělení a jsou při něm realizována protiepidemická opatření u kontaktů nemocného.

Ochrana a prevence

Nespecifická preventivní opatření zahrnují dodržování osobní hygieny, zdravotní výchovu, zásobování kvalitní pitnou vodou a potravinami a bezpečnou likvidaci odpadů. Konzumace kvalitních nápojů, vody a potravin na cestách je zásadní v zahraničí i doma.

Specifickým preventivním opatřením je očkování proti virové hepatitidě typu A.

💉 Počet dávek: 2 dávky s minimálním intervalem 6-12 měsíců

🦠 Přeočkování: Nebylo stanoveno

Upozornění: Veškeré výše uvedené informace jsou odborně garantované.

Virová hepatitida typu A, nazývaná také infekční žloutenka typu A, je zánětlivé onemocnění jater

Žloutenka typu B je virový infekční zánět jater. Virus je vysoce odolný, v kapce zaschlé krve přežívá několik týdnů, zmrazení ho neničí. Virus žloutenky typu B je 100x nakažlivější než virus HIV. Akutní onemocnění může přecházet do chronického průběhu.

💉 Počet dávek: 3 dávky –  první dávka se aplikuje ve zvolený den, druhá dávka se aplikuje za jeden měsíc a třetí dávka se aplikuje za šest měsíců po první dávce.

🦠 Přeočkování: Nebylo stanoveno

Upozornění: Veškeré výše uvedené informace jsou odborně garantované.

Chřipka je velmi snadno přenosné virové onemocnění s celosvětovým výskytem. Postiženy bývají osoby různého věku. Nejnebezpečnější je pro seniory, malé děti a chronicky nemocné. 

Přenos

Chřipka se přenáší z člověka na člověka vzdušnou cestou ve formě kapének, tzn. kašláním, kýcháním a smrkáním. K nákaze dochází buď přímo inhalací virových částic, nebo nepřímo virem kontaminovanými povrchy. Rizikové je hlavněprostředí s velkou kumulací osob.

Zdroj nákazy

Zdrojem nákazy klasické sezonní chřipky je výhradně člověk infikovaný virem chřipky, a to od konce inkubační doby, tedy ještě před prvními příznaky infekce. Po propuknutí nemoci je člověk nakažlivý asi 3–5 dní, děti 7–10 dní.

Inkubační doba

Inkubační doba trvá nejčastěji 1–3 dny.

Příznaky

Chřipka začíná náhle z plného zdraví. Prvními příznaky jsou horečka, zimnice, bolest hlavy, bolest ve svalech a kloubech, přecitlivělost pokožky a malátnost. Později nastupuje suchý kašel. Rýma nebývá. V některých případech máchřipka závažnější projevy v podobě zánětu průdušek, plic, srdce, mozku a mozkových blan. Závažné průběhy jsou typické pro seniory, děti a osoby chronicky nemocné.

Ochrana a prevence

Onemocnění trvá obvykle 2–7 dní a spontánně končí po rekonvalescenci uzdravením. Léčba je symptomatická (tlumení příznaků onemocnění) – podávání léků proti teplotě, kašli, dostatek tekutin, klidový režim, vitamíny. Antibiotika jsou v léčbě chřipky neúčinná. Mezi významná preventivní opatření patří důsledná hygiena rukou a hygiena při kýchání, a očkování.

💉 Počet dávek: 1 dávka ve zvolený den

🦠 Přeočkování: 1 za rok na podzim

Upozornění: Veškeré výše uvedené informace jsou odborně garantované.

Pneumokokové infekce způsobuje bakterie Streptococcus pneumoniae. Složitost a komplikace tohoto onemocnění spočívá v tom, že existuje více než 90 sérotypů této bakterie, která vyvolává více či méně závažné infekce. 

Přenos

Infekce se přenáší vzdušnou cestou ve formě kapének, tzn. kašláním, kýcháním, smrkáním, nebo vzniká jako vnitřní infekce u bacilonosiče, u kterého umožnil oslabený imunitní systém vytvoření vhodných podmínek pro pomnožení této bakterie. K nákaze může dojít také nepřímo kontaktem s kontaminovaným předmětem. Nejčastěji však onemocní senioři, malé děti, kuřáci a osoby s chronickým onemocněním.

Zdroj nákazy

Zdrojem pneumokokové nákazy jsou infikované osoby, které nemusí mít žádné projevy onemocnění.

Inkubační doba

Inkubační doba se odhaduje na 1–3 dny.

Příznaky

Infekci a projevům pneumokokového onemocnění předcházejí zpravidla jiné infekce, které oslabují imunitní systém. Nejčastějším projevem pneumokokových infekcí jsou pneumokokové zápaly plic, hnisavé záněty mozkových blan nebo infekce horních cest dýchacích – záněty dutin a středouší. Příznaky se odvíjejí od toho, který orgán je postižen. Při zápalu plic se jedná o prudký začátek s vysokou horečkou, dráždivým kašlem, bolestí na hrudi a dušností. Při hnisavém zánětu mozkových blan jde o teploty, bolesti hlavy, zvracení, poruchy vědomí či neurologické příznaky. Záněty středouší jsou provázeny teplotou, bolestí ucha a bolestí hlavy. Nejsou zřídkavé ani projevy celkové infekce, kdy se streptokok množí v krevním řečišti a poškozuje vícero orgánů. Řada těchto stavů nemocného přímo ohrožuje na životě.

Ochrana a prevence

Léčba probíhá antibiotiky, rezistence vůči nim se však zvyšuje. Kromě očkování proti pneumokokovým nákazám je v rámci prevence žádoucí zdravý životní styl a osobní hygiena.

💉 Počet dávek:
Osoby od 18 let výše: podává se jedna dávka ve zvolený den.

🦠 Přeočkování: Nebylo stanoveno

Upozornění: Veškeré výše uvedené informace jsou odborně garantované.

Přenos

Dominující způsob přenosu nákazy je respirační, tedy vzdušnou cestou. Hlavní vstupní branou jsou horní cesty dýchací, zejména nos a ústa.

Zdroj nákazy

Předpokládá se, že původním přírodním zdrojem nákazy jsou netopýři.

Inkubační doba

Inkubační doba se pohybuje v rozmezí 2–14 dní.

Příznaky

Samotná infekce může u lidí probíhat různě – od asymptomatických (bezpříznakových) průběhů, které jsou typické spíše pro dětskou populaci, přes průběhy lehké projevující se suchým kašlem, teplotami, únavou, bolestmi kloubů a svalů až po průběhy těžké se závažným postižením dolních dýchacích cest ve smyslu pneumonie – zápalu plic. Dále se často objevuje dušnost, bolesti hlavy, ztráta čichu a chuti, různé druhy vyrážky, postižení cév (covidové prsty). V některých případech může dojít také k postižení dalších orgánů – např. srdce či mozku. Při těžkém průběhu COVID-19 toto onemocnění často nasedá jako superinfekce další bakteriální agens, často pneumokoky. Nákaza je nebezpečná především pro osoby chronicky nemocné, starší a s oslabenou imunitou.

Ochrana a prevence

Léčba u těžce nemocných spočívá v podání experimentálních antivirotik. U většiny nakažených infekce spontánně sama vymizí. Postačí klidový režim, tekutiny a podávání léků na snížení teploty. Rekonvalescence, kdy trvá únava a dráždivýkašel, může ale trvat řadu týdnů. Prevencí je hygiena rukou (mytí mýdlem po dobu alespoň 20 sekund anebo naneseníalkoholové dezinfekce na suché ruce včetně konečků prstů), ochranná obličejová rouška a vyhýbání se místům s většíkumulací osob.

💉 Počet dávek: 1 dávka ve zvolený den

🦠 Přeočkování: Posilující dávky je možné aplikovat 3 měsíce od poslední dávky

Upozornění: Veškeré výše uvedené informace jsou odborně garantované.

Černý kašel, někdy nazývaný také jako pertuse nebo dávivý kašel, je vysoce nakažlivé onemocnění způsobené bakterií Bordetella pertussis s celosvětovým výskytem.

Očkování proti černému kašli je možné pouze kombinovanými vakcínami proti záškrtu, tetanu a černému kašli (Adacel), příp. i proti dětské obrně (Adacel Polio).

Přenos

Přenos se děje vzdušnou cestou kapénkami, tzn. kašláním, kýcháním a smrkáním. Často se nemoc šíří v rámci rodiny, jejíž členové jsou v každodenním úzkém kontaktu. Nejvnímavější skupinou jsou neočkovaní kojenci a děti do 6 let, u nichž může mít onemocnění těžký až fatální průběh. Infekce se však může objevit v kterémkoliv věku. Až 75 % dětí se nakazí v domácím prostředí.

Zdroj nákazy

Hlavním zdrojem černého kašle v populaci jsou v současné době dospívající a dospělí s často atypickým, a proto mnohdy nepoznaným průběhem onemocnění.

Inkubační doba

Inkubační doba trvá obvykle 6–21 dní.

Příznaky

Mezi počáteční příznaky patří mírné teploty, lehký kašel a rýma. Toxiny, které bakterie produkuje, narušují výstelku dýchacích cest, a tím se intenzita kašle stupňuje. Později dochází ke křečovitým záchvatům kašle, které následují rychle po sobě, a nemocný se často nemůže nadechnout. Tyto ataky vyvolávají dávení až zvracení, krvácení z nosu či do spojivek.

Ochrana a prevence

Lékem jsou antibiotika. Pokud se infekce rozpozná včas, antibiotika výrazně redukují trvání a závažnost příznaků a zkracuje se doba, po kterou je pacient nakažlivý. Onemocnění v pozdějším stadiu antibiotika nevyléčí, jelikož už nenízpůsobeno bakterií samotnou, ale jejími produkty. Dlouhodobý kašel je vyvoláván postižením výstelky dýchacích cest (reflexní kašel). Nejúčinnější primární prevencí je vakcinace.

💉 Počet dávek: 1 dávka ve zvolený den

🦠 Přeočkování: Posilující dávky je možné aplikovat 3 měsíce od poslední dávky

Upozornění: Veškeré výše uvedené informace jsou odborně garantované.

Tetanus je celosvětově se vyskytující závažné onemocnění, které je častou příčinou úmrtí zejména v rozvojových zemích. Původce onemocnění se běžně vyskytuje ve střevě člověka a zvířat, především hovězího dobytka. Může kontaminovat okolní tkáně a dostává se do půdy.

Přenos

Nejčastější způsob přenosu je při zranění, kdy dojde zároveň ke kontaminaci rány hlínou nebo prachem, které obsahují spory (velmi odolná stadia) bakterie Clostridium tetani. Pravděpodobnost je vyšší u rozsáhlých, hlubokých, zhmožděných ran a například popálenin. K přenosu může dojít i při operacích v oblasti trávicího traktu a u inkontinentních pacientů s otevřenými ranami. Očkování v ČR bylo zahájeno v roce 1953. Díky pravidelnému očkování pak tetanus téměř vymizel.

Zdroj nákazy

Zdrojem nákazy je střevní trakt lidí a zvířat, zejména koní a hovězího dobytka.

Inkubační doba

Inkubační doba trvá obvykle 3–21 dnů, může být výjimečně i delší.

Příznaky

Zpočátku se může onemocnění projevovat neklidem a bolestí v ráně. Následuje rozvoj svalových křečí žvýkacích svalů, mimického svalstva, hltanu a šíje. Postupně se rozvíjí křeče celého těla, které jsou bolestivé. Pacient je plně při vědomí. Frekvence záchvatů křečí se zvyšuje, stejně jako jejich intenzita a pacient je ohrožen selháním srdce, asfyxií a úmrtím i přes intenzivní léčbu.

Ochrana a prevence

Jedinou účinnou prevencí je očkování, které je u nás zařazeno mezi pravidelná a realizuje se u dětí od 3. měsíce věku. Dále se podávají posilovací dávky dle očkovacího kalendáře a použité očkovací látky během celého života. U dospělých osob se obvykle podávají posilovací dávky co 10–15 let dle věku a zdravotního stavu. Při poranění je nezbytné zkontrolovat datum posledního očkování proti tetanu a dle toho případně podat očkovací látku proti tetanu nebo podat očkovací látku spolu s hyperimunním antitetanickým globulinem.

💉 Počet dávek: 1 dávka ve zvolený den

🦠 Přeočkování: Přeočkování je doporučeno po 5-10 letech

Upozornění: Veškeré výše uvedené informace jsou odborně garantované.

Záškrt je infekční onemocnění postihující především horní cesty dýchací. Původcem záškrtu je bakterie produkující toxin, který má škodlivý vliv na sliznici dýchacích cest, způsobuje její odumírání a vznik pablán (povlaků) v nosohltanu a krku. 

Výskyt

Po zavedení očkování se na celém světě podařilo významně snížit počty případů onemocnění a úmrtí, nicméně v některých státech světa se záškrt stále vyskytuje. Velký výskyt byl v 90. letech zaznamenáván v zemích bývalého Sovětského svazu. Vyskytuje se také v nejchudších zemích Afriky, Asie a Latinské Ameriky.

Přenos

Nemoc se přenáší převážně kapénkovou infekcí, ale i kontaminovanými předměty.

Zdroj nákazy

Zdrojem nákazy u záškrtu je nemocný člověk nebo bacilonosič toxigenního kmene Corynebacterium diphtheriae. Nakažlivost nemocného je od konce inkubační doby po celou dobu nemoci, obvykle 14 dnů, ale i déle než jeden měsíc.

Inkubační doba

Inkubační doba trvá 2–5 dní.

Příznaky

Onemocnění začíná bolestí v krku, zvýšenou teplotou a zimnicí, nechutenstvím. Bakteriální toxin způsobuje bílé nebo šedé povlaky v nosohltanu a krku, které ztěžují dýchání a polykání. Záškrt může být smrtelné onemocnění. Povlaky mohou ucpat horní cesty nemocného natolik, že se udusí. Toxin napadá též srdce, způsobuje poruchy srdečního rytmu a může vést k srdečnímu selhání. Postižení nervů vede k ochrnutí.

Ochrana a prevence

Očkování proti záškrtu se v ČR provádí plošně od roku 1946, díky čemuž se v Česku prakticky nevyskytuje. Povinně se očkují kojenci od 9. týdne věku třemi dávkami hexavakcíny. U dospělých osob se doporučuje přeočkování nad 40 let věku při odjezdu do rizikových oblastí.

💉 Počet dávek: 1 dávka ve zvolený den

🦠 Přeočkování: Přeočkování je doporučeno po 5-10 letech

Upozornění: Veškeré výše uvedené informace jsou odborně garantované.

Malárie je jedno z nejzávažnějších infekčních onemocnění, které si ročně vyžádá přes půl milionu lidských životů.

Výskyt

Malárie se vyskytuje především v tropické a subtropické Africe, dále Střední a Jižní Americe, některých částech Asie a Tichomoří.

Zdroj nákazy

Zdrojem nákazy je nemocný člověk.

Přenos

Malárie je parazitární onemocnění přenášené samičkou komára rodu Anopheles.

Komár přijme sáním krve infikované osoby mikroskopické částice parazita a stává se potenciálním přenašečem. Parazité se přenesou do krevního oběhu postiženého, následně se dostávají do jater, kde mohou některé druhy Plasmodií (původce malárie) přežívat i léta a být příčinou opakovaných vzplanutí infekce. Následně dochází k množení parazita v červených krvinkách.

Inkubační doba

Inkubační doba trvá obvykle 1–6 týdnů.

Příznaky

Mezi typické příznaky malárie, jež se objeví většinou po 10-15 dnech od nákazy, patří horečka, zimnice, bolest kloubů a pocení. Malárie může také zapříčinit chudokrevnost a kvůli ztrátě a rozpadu červených krvinek i žloutenku. Úvodní příznaky malárie můžou být velmi nespecifické – bolesti břicha, nechutenství, průjem, celková slabost a únava, pocení – což komplikuje diagnostiku. Onemocnění proto nemusí být včas rozpoznáno. Pokud není tropická malárie včas léčena, může postižený upadnout do kómatu a často dochází k úmrtí kvůli otoku mozku. Obzvláště rizikový je průběh nemoci u dětí.

Ochrana a prevence

Možnosti prevence zahrnují používání moskytiér, účinných repelentů a insekticidů a léků proti malárii (na lékařský předpis). Rozhodnutí ohledně druhu a způsobu antimalarické chemoprofylaxe patří do kompetence odborníků na cestovní medicínu. Riziko onemocnění se liší region od regionu – závisí např. na přesné oblasti pobytu, ročním období, délce a charakteru pobytu, plánovaných aktivitách a výletech, zdravotním stavu cestovatele atd.

Vakcíny dostupné nejsou. Antimalarika je možné si vyzvednout v lékárně na základě receptu předepsaného lékařem.

Upozornění: Veškeré výše uvedené informace jsou odborně garantované. 

Konzultace cestovních rizik s odborným lékařem je doporučena všem cestovatelům, kteří se chystají do zdravotně rizikových oblastí nebo cestují poprvé. 

Proč využít odbornou konzultaci před cestou do zahraničí? 

• Povinné i doporučené očkování do destinace dle místa pobytu, plánovaných aktivit a ročního období.
• Sestavení očkovacího kalendáře v závislosti na termínu odjezdu a délce pobytu.
• Poučení o zdravotních zásadách na cestách.
• Individuální přístup dle Vašeho zdravotního stavu, věku, pohlaví, chronických nemocí, užívaných léků apod.
• Přehled aktuálních rizik ve světě.
• Podrobné informace o užívání antimalarik.

Japonská encefalitida je virové onemocnění vyskytující se sezonně ve východní, jižní a jihovýchodní Asii a oblastech západního Pacifiku. 

Výskyt

Výskyt je vázán převážně na vesnické oblasti, ale díky urbanizaci venkova a rozšiřování zemědělství je pozorován i v příměstských a městských oblastech. Celosvětově dochází odhadem k 70 tisícům lidských onemocnění ročně. Změny klimatu, zvyšující se produkce hospodářských zvířat, změny v zemědělských postupech, rozšiřování městských oblastí a nová epidemiologická data značí, že japonská encefalitida představuje pro cestovatele nepředvídatelné riziko.

Přenos

K přenosu dochází bodnutím infikovaného komára, především rodu Culex.

Zdroj nákazy

Zdrojem nákazy jsou prasata a ptáci. V těchto zvířatech virus cirkuluje a dochází k nákaze krev sajících komárů, kteří onemocnění šíří na člověka. K přímému přenosu z člověka na člověka nedochází.

Inkubační doba

Inkubační doba je obvykle 5–15 dní.

Příznaky

Japonská encefalitida probíhá většinou bezpříznakově nebo jen s mírnými příznaky. Může se však objevit i těžký, život ohrožující zánět mozku, se závažnými doživotními následky. Riziko závažného průběhu je vyšší u malých dětí, starších osob a těhotných žen.

Ochrana a prevence

Specifická léčba neexistuje. Prevence japonské encefalitidy spočívá v ochraně proti poštípání komáry (používání účinných repelentů, vhodného oblečení, případně moskytiér).

Nejspolehlivější ochranou je však očkování. Očkování je vhodné pro cestovatele, kteří se budou zdržovat v rizikových zemích ve venkovských oblastech (zejména během a po období dešťů) nebo kteří do těchto zemí cestují opakovaně či na delší dobu. Očkování je možné od dvou měsíců věku. Dvě dávky vakcíny poskytují ochranu na jeden až dva roky, po této době je doporučeno přeočkování chránící dalších 10 let.

💉 Počet dávek: 2 dávky –  První dávka ve zvolený den, druhá dávka za 28 dní po první dávce

🦠 Přeočkování: Doporučuje se přeočkovat za 12 až 24 měsíců po druhé dávce

Upozornění: Veškeré výše uvedené informace jsou odborně garantované.

Pásový opar je velmi bolestivé infekční virové onemocnění, které postihuje většinou osoby nad 50 let věku a osoby specificky oslabené některými nemocemi (nádory, transplantace, HIV)

Přenos

Původce pásového oparu – Herpes zoster virus – je stejný jako původce planých neštovic. Nákaza virem planých neštovic proběhne často v dětském věku. Po prodělaných planých neštovicích zůstává v těle „spící“ virus, který se po určité době může znovu aktivovat a způsobit pásový opar. K aktivaci viru dochází následkem oslabení imunity vnějšími (stres, slunce, fyzická námaha) nebo vnitřními faktory (léčba oslabující imunitní systém, nemoc).

Zdroj nákazy

Zdrojem nákazy je infikovaný člověk. Nemocní pásovým oparem jsou pro své okolí infekční v době výsevu puchýřků.

Inkubační doba

Inkubační doba trvá přibližně 14–16 dní.

Příznaky

Jeden až pět dní před objevením puchýřků je kůže napnutá, zarudlá, svědí a může i bolet. Výsev puchýřků se objevuje nejčastěji na jedné straně těla v průběhu nervů na hrudníku, bedrech a na obličeji. Puchýřky brzy prasknou a jejich obsah je velmi infekční pro osoby, které neprodělaly neštovice. Po zaschnutí se pod krustou obnovuje kůže. Onemocnění může být doprovázeno zimnicí, zažívacími potížemi a někdy zvýšenou teplotou či svěděním, především však velkou bolestivostí na celé ploše výsevu. Samotné vyhojení puchýřků trvá obvykle 2–4 týdny, ale bolesti (postherpetické neuralgie) mohou přetrvávat v řádu měsíců. Výsev na obličeji a postižení oční rohovky může vést ke slepotě. Postižení sluchového nervu pak často vede k poruše sluchu a ke vzniku ušních šelestů. Vzácné není ani postižení centrálního nervového systému ve smyslu zánětu mozkových blan a mozku (meningitida, encefalitida).

💉 Počet dávek: Očkuje se dvěma dávkami v odstupu 2 až 6 měsíců.

🦠 Přeočkování: Nebylo stanoveno

Upozornění: Veškeré výše uvedené informace jsou odborně garantované.

Přenos

Respirační syncytiální virus se přenáší kapénkami od infikované osoby, případně přímým přenosem nebo prostřednictvím kontaminovaných předmětů.

Zdroj nákazy

Zdrojem nákazy je výhradně infikovaný člověk.

Inkubační doba

Inkubační doba je nejčastěji 4–6 dní.

Příznaky

Respirační syncytiální virus se projevuje mírnými příznaky podobnými nachlazení. Délka nemoci se ve většině případů pohybuje mezi 1-2 týdny. RSV však může způsobit závažné respirační onemocnění dolních cest dýchacích u kojenců a starších dospělých a zhoršit průběh dlouhodobých respiračních či srdečních onemocnění.

Ochrana a prevence

Délka nemoci se ve většině případů pohybuje mezi 1-2 týdny. Léčba je symptomatická (tlumení příznaků onemocnění) – podávání léků proti teplotě, kašli, dostatek tekutin, klidový režim, vitamíny. Antibiotika jsou v léčbě virových onemocnění neúčinná. Používají se jen jako prevence či léčba bakteriálních komplikací. Rekonvalescence může trvat ještě několik dalších týdnů. Mezi významná preventivní opatření patří důsledná hygiena rukou a hygiena při kýchání, zdravý životní styl a u indikovaných skupin podávání monoklonálních protilátek nebo očkování.

💉 Počet dávek: Očkuje se jednou dávkou ve zvolený den

🦠 Přeočkování: Nebylo stanoveno

Upozornění: Veškeré výše uvedené informace jsou odborně garantované.

Infekce lidskými papilomaviry (HPV) je celosvětově rozšířená nákaza. 70–80 procent populace se s ní v průběhu života setká. Existuje více než sto typů těchto virů, přičemž přibližně 40 typů HPV postihuje oblast pohlavních orgánů.

Přenos

HPV viry se přenáší na ženy i na muže, a to i z bezpříznakových infikovaných osob. K šíření HPV dochází prostřednictvím sexuálního styku (včetně orálního a análního). Nejen pohlavní styk, ale i jiné, zejména u mladých lidí běžné sexuální aktivity (petting a necking) jsou z pohledu přenosu sexuálně přenosných nemocí rizikové.

Zdroj nákazy

Zdrojem nákazy je infikovaný člověk.

Inkubační doba

Inkubační doba je dlouhá 2–3 měsíce, s rozpětím 1–20 měsíců.

Příznaky

U většiny nemocných proběhne infekce zcela bez příznaků a po určitém čase (roce či dvou) sama zcela odezní. Pokud infekce přetrvává, vytvářejí se na děložním čípku, příp. konečníku nebo penisu abnormální změny (léze), které se buď samy zhojí, nebo zhoršují. U většiny jedinců obranné mechanismy organismu virus zlikvidují, u některých se ale mohou rozvinout prekancerózy a nádorová bujení.

Ochrana a prevence

Primární prevence spočívá v dodržování zdravého životního stylu a omezení rizikových faktorů (stres, konzumace alkoholu, tabáku a jiných návykových látek, dlouhodobá hormonální antikoncepce, nechráněný sex, pohlavní aktivita v nízkém věku, větší počet sexuálních partnerů apod.).

💉 Počet dávek: Očkuje třemi dávkami v  rozestupu: první dávka se aplikuje ve zvolený den, druhá dávka se aplikuje za jeden měsíc a třetí dávka se aplikuje za šest měsíců po první dávce.

🦠 Přeočkování: Nebylo stanoveno

Upozornění: Veškeré výše uvedené informace jsou odborně garantované.

Plané neštovice (Varicella) jsou vysoce nakažlivé onemocnění postihující především děti.

Přenos

Přenos se děje vzdušnou cestou kapénkami, tzn. kašláním, kýcháním, smrkáním, tedy při bližším kontaktu s nemocným. Často se nemoc šíří v rámci kolektivních zařízení. Epidemický výskyt je cyklický v 3-5 letých intervalech a závisí na promořenosti dané populace.

Zdroj nákazy

Virus planých neštovic (Varicella-Zoster) se přenáší vzduchem při kontaktu s nakaženým člověkem, který je v inkubační době nebo v prvních několika dnech klinického onemocnění.

Inkubační doba

Inkubační doba trvá obvykle 10–21 dní.

Příznaky

Plané neštovice se projevují zvýšenou teplotou, celkovou únavou a četnou vyrážkou. Vyrážka se vysévá ve vlnách po dobu 2–6 dnů, svědí a postupně se mění v pupínky a stroupky. K výsevu dochází nejprve v oblasti hlavy (obličej, vlasy, víčka), později na hrudníku, někdy na celém trupu. U zdravých dětí probíhá onemocnění zpravidla bez komplikací, u dospělých je průběh onemocnění těžší a častěji vznikají komplikace – především u chronicky nemocných osob, oslabených osob po transplantaci, chemoterapii apod.

Ochrana a prevence

Nejjistější formou prevence proti planým neštovicím je očkování. Vakcinace snižuje pravděpodobnost vzniku pásového oparu později v průběhu života.

💉 Počet dávek: Podávají dvě dávky s odstupem čtyř až osmi týdnů.

🦠 Přeočkování: Nebylo stanoveno

Upozornění: Veškeré výše uvedené informace jsou odborně garantované.